Rozhodnutím Ústavního soudu (Pl. ÚS 18/15 z 28. 6. 2016, vyhlášeného dne 20. 7. 2016) došlo k zásahu do zákona o daních z příjmů, který má vliv na zdanění důchodců po celý rok 2016.
Ke změně dochází jen ve zdaňování samotných důchodů. Ty jsou obecně osvobozeny od daně z příjmů, ale v zákoně existovaly dvě výjimky, kdy bylo toto osvobození prolomeno. Zatímco první výjimku Ústavní soud ponechal, druhou svým nálezem zrušil.
I nadále tedy zůstává zachováno zdanění důchodu, pokud jeho výše převýší 36násobek minimální mzdy platné na počátku kalendářního roku. Jedná se o pravidelně vyplácený příjem, nikoli o jednorázové doplatky důchodů.
Pokud tedy bude mít důchodce svůj důchod v roce 2016 vyšší než 356.400 Kč (36 × 9.900 Kč, což je minimální mzda k 1. 1. 2016), musí částku nad tuto hranici zdanit v § 10 ZDP jako ostatní příjem. Zároveň má ale nárok na základní slevu na dani, takže reálné zdanění by přicházelo v úvahu až při částce pravidelného důchodu nad 522.000 Kč ročně – pokud nebude mít jiný zdanitelný příjem, ke kterému by základní slevu na dani uplatnil, a může slevu plně využít na svůj „nadlimitní“ důchod.
Druhou výjimku pro zdanění důchodů, kterou v zákoně nalezneme v § 4 odst. 3 ZDP, však Ústavní soud zrušil, a to po celé zdaňovací období roku 2016. Toto ustanovení se týkalo těch důchodců, kteří přesáhnou částku 840.000 Kč za rok v součtu svých příjmů podle § 6 ZDP (příjmy ze zaměstnání) a dílčích základů daně podle § 7 ZDP (příjmy z podnikání) a podle § 9 ZDP (příjmy z pronájmu). Při překroční této hranice tedy musel být zdaněn i pravidelně vyplácený důchod v celé výši.
Ustanovení zákona bylo platné od roku 2011, v období let 2013 až 2014 nebylo uplatňováno (tehdy neměli důchodci nárok na slevu na dani, kterou jim však Ústavní soud vrátil zpět po oba roky) a znovu začalo platit od roku 2015.
V nálezu Ústavní soud dospěl k závěru, že výše uvedené ustanovení zákona o daních z příjmů je „v rozporu s Listinou základních práv a svobod, konkrétně s čl. 1 garantujícím právo na rovné zacházení a z něj plynoucího zákazu libovůle při činnosti veřejné moci, včetně zákonodárce“.
Svůj závěr odůvodnil „mírou odlišnosti zacházení mezi jednotlivými skupinami důchodců, která je zcela zjevně nepřiměřená míře odlišností, kterou tyto skupiny vykazují“. A v závěru uvedl, že ustanovení zákona nebude aplikovatelné po celé zdaňovací období roku 2016. K roku 2015 se nevyjádřil, přestože odůvodnění by muselo být stejné.
Ustanovení § 4 odst. 3 ZDP, které bylo po celou dobu uvedeno v zákoně o daních z příjmů (díky novelizaci zákonem č. 346/2010 Sb.), mělo tento osud:
- rok 2011: v platnosti,
- rok 2012: v platnosti,
- rok 2013: nepoužito (díky přechodným ustanovením zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb. část první čl. II. bod 8),
- rok 2014: nepoužito (díky přechodným ustanovením zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb. část první čl. II. bod 8),
- rok 2015: v platnosti,
- rok 2016: zrušeno nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 18/15.
